Nemám na kluky štěstí. Někdy mi příjde, že snad toho pravýho ani nenajdu a pravou lásku nikdy nepoznám. Právě teď tu je jeden kluk. Jeden se mi líbí už delší dobu, ale nikdy jsem ho neoslovila. Teď si často píšeme, ale po společné schůzce ani slovo. Občas jsem přesvědčená, že ke mně určitě něco cítí, další vteřinu jsem přesvědčená o úplném opaku. Ničí mě to. Jak moc bych chtěla mít někoho, s kým si budu moci popovídat úplně o všem, ležet jen tak po nocích do pozdních ranních hodin, držet se za ruku, dívat se sobě do očí a mlčet. Udělala bych pro něj první poslední, bohužel nejspíš ani nedostanu příležitost. Život není fér.

Sentimentální Q.